blanche

hledat v rozsypaném písku
kus něhy. pohledu
jak z ledu vysekávám trochu smyslu
mlýny melou pomalu
na nevyřčené věty tvých úplňků

čekat nebudu
každý měsíc jak hvězdy počítat
dny které oddělují náš návrat

a sochu z mramoru
není, kam se vracet
skoč do pekla po hlavě
najdi se v rozlitém bahně na dně všeho
všeho, co se nepovedlo
jako vždy. pro tebe jen muka
a neexistuje ruka

co by vytáhla
tvou duši z blat, plných tuláků
co sluší se a patří
buď pokorná a střízlivá jako křemeny na slunci
jak ještěrky za dne
nasávat a přijímat
byt sobecká a lásku jen vnímat
zhasněte. upřímnost zde není
blízkost jako před lety
a tak krásně naivní
jarní květy
bledulí
blanche
a nemá ráda světlo
to si pamatuj